Jsi láska, pro kterou chci žít,
jsi číše, ze ktere mohu pít,
jsi studna, do níž se vlévám,
jsi proud, jenž po kapkách slévám.

Jsi květina, jenž stále krásně voní,
jsi zvoneček, co přenádherně zvoní,
jsi louka, plná neskutečné krásy,
jsi potok tekoucí - kam asi?

Jsi štěstí, které s tebou sdílím,
jsi lék, po nemž neustále sílím,
jsi plný lásky a citu,
miluješ mě a jsi tu!

Jsi jeskyni, kterou prostupuji,
jsi vlakem, do kterého nastupuji,
jsi chodbou, tou co procházím,
jsi kartou, na tu teď sázím.

Jsi strunou, co libí tón vydává,
jsi koťátko, co s klubíčkem si pohrává,
jsi hřejivé slunce na nebi,
jsi bílou lunou, jenž noc velebí.

Jsi vlahý vzduch, který dýchám,
jsi vítr, který slýchám,
jsi vodou, tu zas piji,
jsi Ty a vím, ze žiji!


Vždy když o lásce přemýšlím,
jen jedna otázka mě napadne.
Ptám se, zda-li je láska pocit,
nebo jen pouhé slůvko záhadné?

I já jsem několikrát milovala,
nevím však jakým slovem říct to mám.
Ne, žádná láska slovem se říct nedá,
tu si musí zažít každý sám.

Ale teď mám novou věčnou lásku,
všechny dávné lásky jsou ty tam,
vím to, protože z té nové pravé lásky,
zcela jiný pocit, v srdci, mám.

Chci tvou lásku pro sebe jen mít,
nikomu ji nedat ani nepůjčit.
Celý život jen a jen s ní žít,
zemřít s ní i do nebe s ní jít!

Ty jsi má láska...



Láska je křehká jako peříčko,
jen pro tebe buší moje srdíčko.
Dám ti to najevo vždyť výš,
co mi na to odpovíš?

Ještě jednou řeknu tě tohle:
Jen pro tebe mi buší moje srdíčko,
jsi pro mě jako zářící sluníčko,
jsi pro mě jako svit měsíce,
jsem pro tebe jako náká opice.

Naposledy ti vyznávám mojí lásku,
Jen zajed rukou do mích vlásků.